Naděje umírá poslední, aneb příběh Jimmyho

5. července 2011 v 11:47 | © Redakce "Tvůj Blog" - Gabuldik

Pravdivý příběh vypráví o pejskovy Jimmovy, který unikl smrti jen o chloupek. Tento příběh zobrazuje, že i u zvířat naděje umírá poslední. Ne kdejaký pes, i když je napokraji svého života se přiblíží k člověku. Ale tento pejsek, byl na tom opravdu špatně, a jiná možnost než se ke každému člověku přiblížit, přesto že by ho mohl ještě kopnout a nechat ho ležet,což lidé občas dělají,nebyla.(Celé se to odehrává v zimně, při velkých mrazech v malé vesničce nedaleko Brna)

S kamarádkou jsme šly po naší ulici, a sníh s větrem nás šlehal do obličeje. Už jsme se těšili k nám domů, až si sedneme ke krbu a zahřejeme se teplím čajem. Už se blížíme k domu když najednou vidíme hnědou skvrnu, jak se pomalu k nám plazí. Přijde až k našim nohám, a konečně vidíme, jak z chlupaté kuličky vykoukl čumáček, a poté i ustrašená čokoládová očka. Byl to pejsek,sic ne štěně ale stejně byl moc roztomilí. Pejsek byl vysílený, žebra mu byli vidět už na pohled, při doteku břicha kňučel. Bylo nám ho líto, ale nevěděli jsme co dělat, šli jsme k naší brance, otočíme se, jestli se opravdu plazil k nám, a viděli jsme jak u dělal, krok, dva, a upadnul na zem. Byl vysílený. Zazvonili jsme na mojí mamku, a ta když viděla toho chudáka psíka, zavřela našeho pejska Nikka, a šla k nám. Chvíli jsme vyhlíželi, jestli se někde nevynoří páníček, protože měl pejsek na krku obojek. Když se nikdo neobjevil, donesli jsme hadr, vzali jsme pejska do náručí, a odnesli dolů do sklepa. Mamka donesla z koupelny fén(byl s teplým vzduchem, nic studeného), a mokreho pejska vyfénovala. S kamarádku jsme mezi tím připravili do misek čerstvou vodu a granule. Pejsek se po chvíli radostně a s chutí pustil do granulek, a do vody. Hladili jsme ho, a s kamarádkou jsme mu ušili pěkný malí polštářek který se dal používat i jako míček. Sice by si o něj hlavu neopřel, maximálně tak kotě,ale Jimmy, jak jsme ho s kamarádkou pojmenovali, ho hned vzal do tlamičky a odnesl si ho do pelíšku který jsme mu udělali. Tam si lehl, a začal ho žužlat. Byla jsme s ním skoro každou hodinu, věnovala jsem se mu, a chodila jsem s ním na dvorek kde se vyprazdňoval. Na procházky byl ještě moc slabí, a tak jsem si s ním krátila čas výcvikem. Za týden už uměl perfektně na přivolání,sednout,lehnout a dej pac. Jediná jeho vada bylo skákání. To jsem se snažila taky ho odnaučit, ale nepovedlo se to úplně. Naštěstí už po nějaké době vyskočil jen trošku na uvítanou, a tím to haslo. Byli jsme na úřadě, jestli někdo nehledá pejska, a taky aby to dali do rozhlasu, ale tam nám řekli, že už to hlási po obci 3 týdny, ale nikdo se nehlásil. To mě absolutně vynervovalo. Nechápala jsem, jak někdo může nahlásit že se toulá pes, a ani se ho neujme v takovém stavu. Jimmy měl štěstí, že se toulal právě naší ulicí. nevím co by s ním jinak bylo. Všude možně po internetu jsem dávala na Jimmyho inzeráty, ale nikdo se o něj nehlásil. Doma jsme si ho nemohli nechat, protože to byl asi kříženec dlouhosrstého jezevčíka a anglického kokršpaněla. Tak jsme to alespoň odhadli s kamarádkou. Náš pejsek je totiž plemene Akita-Inu, a tyto dvě plemena jsou temperamentní, a jentak se druhému psovi nepoddají. Takže jsme je vždycky jen na chvíli ven po zahradě vypustili, začali si hrát, ale za chvíli se otřepali a začali vrčet. Takže jsme je nechávali zvlášť. Začalo jaro, Jimmy už byl plný síly, a tak jsme začali chodit na procházky. Zpočátku byl nervózní a pořád tahal. Po čase ale když už se naučil správnému chování, byl poslušný, a bylo radost s ním chodit ven. CHodil pěkně u nohy, s ostatními psi se nepral, neštěkal... byl moc šikovný. Pak se k nám přili podívat jedni známí na Jimmyho, a rozhodli se, že si ho vezmou, protože jim připomínal pejska, kterého kdysi měli. Tak Jimmy našel nové majitele. Když jsem se chodila k nim podívat na Jimmyho, byl čímdál neposlušnější, skákal čímdál víš, a byl prostě neposlušný. Na procházky s ním zpočátku chodili, ale přestali mít čas, a tak žije jen na zahradě. Je ale pravda, že zahrada je obrovská, ale je to útěkář. Celkem často ho proto výdávám kolem našeho domu, jak na mě čeká, a tak ho vždycky zavedu zpět. Teď už to ale není moc časté, ale oto mám větší radost, když ke mě zajde na návštěvu. Je to milí pejsek, který je učenliví, ale když ho nevedé pevná ruka, stává se z něj nezbeda. Alespoň je šťastný, a má milující rodinu. Naděje umírá poslední, a to i v případě našich chlupatých kamarádů.

Příběh podle pravdy. Od Gabuldik.

Zažil/a jsi také nějaký zajímavý příběh spojený se zvířaty? Napiš mi ho na e-mail: Givsi@seznam.cz, s předmětem Magazín-Příběh. Pokud se mi příběh bude líbit, určitě ho zde zveřejním. Vítány jsou převážně příběhy o zachráněných zvířátkách aj. , ale pokud máte jakýkoliv zážitek spojený se zvížátky, jen dotoho, a napiš mi ho. Ale nemyslím tím návštěvi ze ZOO atp. , ale něco záživného, co by lidi zajímalo, a ukázalo jim, že i zvířata stojí za naší pozornost, a neměli by nám být lehkomyslní.
K příběhu nezapomeňte přidat i fotku hlavního zvířecího hrdiny. PS: K tomuto článku není obrázek Jimmyho,protože se mi někam vypařila fotka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti příběh Jimmyho?

Ano
Ne

Komentáře

1 Magzín, neboli Lucilia Magzín, neboli Lucilia | Web | 5. července 2011 v 15:39 | Reagovat

Krásný příběh, jen ti asi pomůžu s gramatikou a odstavci. ;-)

2 Gabuldik Gabuldik | Web | 5. července 2011 v 16:19 | Reagovat

[1]: ok, díky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama